Toulky Bulharskem

Tak jsem se včera večer vrátila z týden trvajícího výletu po Bulharsku. Navštívili jsme hlavní metropoli Sofii, kde zrovna probíhaly oslavy spojené zřejmě s ukončením 2. světové války. Na náměstí stála kolona tanků, po hlavní třídě pochodovali v rytmu bubnů příslušníci námořnictva, letectva, vojska a hradní stráže v příslušných uniformách. Rázem jsem se ocitla o několik let zpátky...ta atmosféra mi připomněla mé dětství, kdy ještě pod komunistickou nadvládou jsem chodila s maminkou a bratrem na prvomájové průvody. Zvláštní pocit.
Asi pět dní jsme strávili v horách s názvem Rodopi. Nejvyšší vrcholy dosahují i 2300 m, ale my se pohybovali spíše jen v těch spodnějších částech, v podhůří. Ale i tak jsme se často brodili sněhem, a to i bez ohledu na to, že jen pár kilometrů jižním směrem už leží hranice s Řeckem. Všude jsou pastevci s ovcemi a ovčáckými psi. S vodou není absolutní problém, všude je spousta pramínků. Nebylo dne, kdy by nepadaly kroupy. Ale jinak bylo počasí vesměs celkem slušné. Až na poslední noc. My totiž nejezdíme se stany, ale jen s plachtami, z kterých si stavíme tzv."domeček". No a když vám v noci začne padat z nebe mokrý, těžký sníh rychlostí 1 cm za minutu, je to mazec. Jeden domeček nevydržel ten nápor a jednoduše se zbortil. Kdybych ovšem do toho všeho nezvracela, neměla křeče žaludku a neměla příšerný průjem, ještě se to dalo v pohodě přestát, ale takhle to pro mě byla noc hrůzy. Vyhrabat se z teplého spacáku a jít ven do sněhu dělat samé nepříjemné věci, o k tomu jste od mokrého sněhu celí durch...nic moc příjemného. Další den se plahočím jako právě probuzená mumie, na každé přestávce klesá mé tělo bezvládně k zemi, aby si alespoň trochu odpočinulo. Večer konečně docházíme do Trigradské soutěsky, která je obklopena vápencovými horami. A jak známo, ve vápencích vznikají jeskyně a zde se nachází obrovská podzemní jeskyně, kde podle pověsti sestoupil bájný Orfeus do podsvětí. Ne náhodou se tu proto skoro každý hotel a restaurace jmenuje podle tohoto slavného harfisti.
Jelikož tu autobus jezdí jen jednou denně, a jelikož nás jelo hned 15, kupujeme místní dva řidiče dodávek a ti nás vezou do Děvína, slavného lázeňského městečka. Jak mají Češi Mattonku, Bulhaři mají minerálku Devin. Ubytováváme se v nádherném hostelu (a to myslím zcela vážně nádherném, obzvláště pohybujete-li se po Bulharsku) za 7,5 eura na hlavu. Majitel nás obletuje, nádherná dřevěná terasa s výhledem na hory a na městečko v údolí, krb, víno, šopák…paráda.
Ale každá idyla jednou končí a my se další den brzo ráno opět přesouváme autobusem do druhého největšího bulharského města-Plovdivu. Pěkně to tu opravili, a tak se procházíme po promenádě obklopené desítkami stánků se skvělou zmrzlinou a stánky se suvenýry. Jdeme se podívat na slavný římský amfiteátr, který dodnes funguje jako divadelní scéna. Po cestě potkáváme policejní kolonu se spoustou bodyguardů, asi nějaká vzácná návštěva. Obědváme v zahradní restauraci obklopené spoustou stromů od třešní po fíkovníky a užíváme si dosytosti sluníčka. Večer přespáváme u jedné staré hodné paní doma. Všech 15 lidí ve dvou místnostech, spalo se i na zemi..ovšem všichni dohromady jen za 100 leva (cca 3 eura na hlavu). Paní je bývalá porodní asistentka a částka, kterou na nás vydělala, se rovná jejímu měsíčnímu důchodu (1500 kč). Další a zároveň poslední den se přesouváme do Sofie, kde utrácíme poslední leva (co s nima) a večer odlétáme do Bratislavy. Let trvá pouze hodinu a čtvrt (pro srovnání cesta autobusem trvá asi 30 hodin). Z okna sledujeme kumulonimby a hází s námi jemné turbulence, ale to já ráda :). Na letišti v Bratislavě nadáváme, nemáme totiž drobné slovenské koruny, jsou tu jen jízdenkové automaty a na Slovensku vám jízdenku řidič neprodá. Co s tím? Že by práce všudypřítomných taxikářů? Naštěstí ve třetím stánku se najde hodná duše, která nám proměňuje na drobné a frr na nádraží. Chytáme poslední rychlík do Brna plný slovenských studentů. Domů dorážíme celí, zdraví (relativně) a plní zážitků.
PS: Jelikož jsem fotila na diáky, bude to ještě nějakou dobu trvat, ale fotky se tu určitě časem objeví...