Co dokáže vápenec - škrapy

Když jsem nastoupila do prvního ročníku na geologii, vápenec mi přišel jako úžasná hornina plná nádherných a zajímavých zkaměnělin. Podle filmu Cesta do pravěku jsem si ještě před začátkem studia představovala, že trilobit je něco naprosto vzácného, že se na Zemi mohlo najít maximálně jen pár desítek kusů. Najít pěknou zachovalou zkamenělinu ve vápenci po několika hodinách usilovného hledání a rozbíjení kamene bylo něco naprosto úchvatného. Poté, když jsem zjistila, kolik zkamenělin se dá ve vápencích na různých místech po celé Evropě najít (myslím tím i vápencové podlahy a obklady, krby a schody v hradech, zámcích, kavárnách, muzeích, ve zdech zřícenin...) mě už neuchvacoval vápenec a zkaměněliny v něm obsažené jako něco naprosto vyjímečného a začala jsem jej vnímat jako běžnou všední součást každodenního života. Ve vyšších ročnících už dokonce většina studentů neřekne zkaměnělinám jinak než "chcípliny".

Když člověk chodí po horách s baťohem na zádech a začne pršet, a vy se čirou náhodou nacházíte ve vápencové oblasti, začnete tuto horninu skoro i nemít rádi. Mokrý vápenec totiž naprosto šíleně klouže. Zvláště na cestách, kde přes rok chodí hodně turistů, je vápenec krásně vyleštěn podrážkami goratexových bot. Můžete se o tomto faktu přesvědčit například i při návštěvě "perly Chorvatska" historického města Dubrovníku. Dlažba je tam vápencová a vyleštěná tak, že vypadá jako zrcadlo. Jsou ale vyjímky, čas, kdy se mé nohy zastaví a já v úžasu stojím nad touto horninou a kochám se její krásou. To když se vám do cesty postaví škrapové pole.
Škrapy jsou nejcharakterističtějším primárním krasovým jevem, který vzniká chemickým zvětráváním vápenců a dolomitů. Jedná se o velmi ostrohranné prohloubeniny či systém hřbítků a žlábků v podložním masívu. Škrapy vznikají vlivem srážkové činnosti, kdy dochází k odplavení povrchové půdy a k obnažení vápencového podloží. Dopadající voda začíná reagovat s oxidem uhličitým a vzniklá slabá kyselina uhličitá reaguje s vápencem, který se začíná pozvolna rozpouštět. Voda odplavuje vzniklý roztok a v místě rozpouštění začínají vznikat malé prohlubně. Místa, kde vzniknou první prohloubeniny, mají schopnost déle udržovat vodu, což vede k delší chemické reakci - snížená místa jsou stále rychleji prohlubována, až dochází ke vzniku tzv. geologických varhan.

Na snímcích škrapová pole pohoří Prokletije v Černé hoře:

foto: L. Švardalová