Větrolam

14 ledna 2008

Zvláštní zážitek

Dnes ráno jsem jela jako obvykle do školy tramvají. Dívám se z okna a hlavou se mi jako obvykle honí spousta různých věcí. Najednou se ale stalo něco, což až tak obvyklé zase není. Podívám se a kus ode mě leží oblyčejem na zemi nějaká paní. Všichni na ni jen tak koukají a nikdo nic nedělá. Pak se pán sedící původně za ní snaží tuto paní zvednout tím, že ji sedíc chytne za bundu a pokouší se ji zvednout, samozřejmě že mu to moc nešlo. Chvilku mě napadlo, proč se ji proboha někdo, kdo stojí hned vedle ní, nesnaží zvednout...pak už jsem to nevydržela (nestála jsem zase tak blízko), a šla jsem se ji pokusit zvednout. Vůbec mi to ale nešlo, nohy měla zaklíněné pod sedadlem a byla úplně bezvládná. Docela hodnou chvíli jsem se snažila ji zvednout, podebrat nohy a posadit ji zpět na sedadlo. Ale pořád to nějak nešlo. Pak se trochu vzpamatovali lidé sedící kolem ní a začali mi pomáhat, tak se nám to nakonec podařilo. Paní se začínala se slinou u pusy probírat. Paní, sedící vedle původně omdlelé paní, měla naprosto vyděšený výraz. Říkala jsem lidem okolo ať někdo řekne řidičovi, ať zastaví nebo zavolá sanitku, a zase ten nechápavý výraz lidí kolem. Paní evidentně nevěděla kde je, kdo je a jak se tam ocitla, vůbec nereagovala. Pak konečně přiběhl nějaký pán, který vypadal schopně (možná doktor?) a začal se snažit s ní komunikovat aby se probrala. Přiběhl řidič (někdo přece jen zavolal). Paní si ale celá zmatená začala stoupat na sedadlo a vypadala, že se snaží někam uprchnout. Nevím jestli byla po pádu na hlavu prostě jen mimo, jestli měla epileptický záchvat, nebo jestli byla zdrogovaná. Každopádně v očích měla hodně zmatený výraz. Pán ji začal stahovat zpět na sedadlo, ať si sedne a pořád se ji ptal jak se jmenuje. Pak z paní vypadlo že neví. Nakonec tramvaj dojela na Mendlák na smyčku a čekala na příjezd sanitky. Pán říkal, že tam s paní počká, tak jsem šla pryč a nevím, jak to celé dopadlo. Ale napadlo mě, že by se to třeba někdy mohlo stát i mě. Našel by se někdo, kdo by mi začal pomáhat? No snad ano.
Můj taťka kdysy dávno zachránil jednomu pánovi možná i život. Nevím. Ale ten pán se válel na zemi, celý špinavý. Taťka se ho ptal jestli je v pořádku, ale neodpovídal. Lidé kolem říkali taťkovi, ať ho nechá být, ať se podívá, že je jen ožralý, že je to asi bezdomovec. Ale taťka mu zavolal sanitku a počkal tam s ním. Nakonec se ukázalo, že ten pán měl epileptický záchvat.

No každopádně je asi lepší být bohatý a zdravý, než chudý a nemocný, jak se říká...

1 Comments:

At 2/4/08 12:38, Anonymous Anonymní said...

Z takovych pribehu je mi smutno :( Je to bohuzel bezne, ze kdyz se nekomu neco stane, tak kazdy z okolostojicich lidi ceka, ze pomuze nekdo jiny. Jak by to asi dopadlo, kdybys tam nebyla ty? Ocenuji tvoji odvahu...

 

Okomentovat

<< Home