Mochomůrka hlízovitá neboli zelená

Jelikož je nyní pravá houbařská sezóna a jelikož jsme se v některých případech potřebovali přesvědčit, že se právě nechystáme zkonzumovat satana a jim podobné jedovaté houby, nevyhnula jsem se listování v atlasu hub. Když jsem si četla o mochomůrce zelené (Amanita phalloides) zaujala mě nejen stará čeština (bežná tak před 60 lety) ale i náramné přirovnání jedovatosti této houby:

... . Roku 1937 podařilo se Lynenovi a Wielandovi izolovat z ní v krystalované podobě jedovatou látku, zvanou phalloidin, jehož 1/20 miligramu této látky usmrtí myš ve 12 hodinách. V roce 1941 izolovali Wieland a Hallermayer hlavní jed mochomůrky hlízovité, tzv. amanitin, který je tak prudce jedovatý, že 1/200 miligramu usmrtí myš ve 2-3 dnech. Je to dávka tak nepatrná, že množství jedu, které bychom nabrali na špičku nože (o váze 0,5 g) usmrtilo by 100 000 myší, které, seřazeny za sebou, utvořily by řadu 18 km dlouhou, podle níž bychom si vykračovali 4 1/2 hodiny vojenským krokem. ...

Takže pozor na ně, ať pak v lese kolem mrtvých houbařů seřazených za sebou nemusíme si to hodiny mašírovati...