Až na vrcholcích hor...

Vždycky když je člověk někde na vrcholku nějake hory (někdy stačí jen vystoupat na hodně vysokou rozhlednu), má pocit, že všechny povinnosti a starosti každodenního života jsou pohřbené někde tam hodně hluboko dole a že vy jste nad tím vším někde nahoře a ono to na vás z té hloubky nedosáhne. Tenhle pocit je skvělý. Uvědomuju si, že vždycky, když mám nějaké starosti, snažím si tento pocit intenzivně vybavit a přesunout se tam nahoru, mezi mraky a vítr, a nechat všechno tady dole. Bohužel ale ne vždycky to funguje.