Větrolam: listopadu 2006

Pozvánka na Geologičák

U nás na fakultě se každým rokem pořádá tzv. geologičák, což je akce, při níž mazáci (páťáci) pasují prvňáky do cechu geologického. Minulý rok tato úloha připadla Gabimu a jeho spolužákům, o čemž jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči (na některých povedených záběrech) či přímo na vlastní kůži (že to Aple Gabimu v hornické uniformě a s lampou v ruce slušelo? :). No a nyní jsme zas o rok starší, bohužel, a tak tato úloha přešla na můj ročník. Bude o co stát (vždyť ne nadarmo se o geolozích říká, že to jsou největší pijani mezi studenty-ještě slušně řečeno...). Takže vás všechny srdečně zvu, bude i tombola, tanečky, soutěž o panáky (akce Chyť si svého prváka-a jelikož je jich přibližně 60, máte velkou šanci vyhrát :). Místo a čas činu:

SOKOLOVNA TUŘANY 29.11. 19:00
Doprava z Úzké bus č. 40 (jezdí většinou _:28 a _:48) a č. 48 (jezdí _:08), vystupuje se na zastávce Hanácká (19 min). Od zastávky budou fáborky...
Noční rozjezdy za rohem, linka č. 95 (15 min) a jezdí _:11 a _:41 min.

Autor návrhu: Vojtěch Šešulka

Sen

Určitě se vám to všem alespoň jednou za život stalo. Prožíváte šílený sen a probudíte se do noci celí propocení a vyděšení nočním běsem. Ten můj dnešní běs byl fakt děs běs. Představte si, že jste na kilometr vysoké věži, všude mraky, tma, vítr, zima... a potřebujete se dostat nějakým způsobem dolů. Jediné, co máte k dispozici je šnůrka (špagát nebo něco takového), která vaši váhu určitě neunese. Přemýšlíte co s tím, jestli to risknout a doufat, že se nepřetrhne, nebo tam nahoře prostě zůstat a umřít. Nebyla jsem tam sama, se mnou tam byli ještě dva známí (Jiřík a Klárka :), ti to riskli. Pozoruji, jak se jim šnůrka přetrhla a letí dolů. Pak už je vidím rozpláclé na zemi, ale nejsou mrtví, o něčem si povídají, je to zmatené, nerozumím jim. Najednou se objevím ve společnosti nějaké ženy a ptám se jí, jak je možné, že přežili. Povídá, že někdy se to může stát, a vlastně že se to stává docela často. Pak se opět ocitám na věži a váhám. Mám přeskočit hranu a skusit slézt dolů po špagátku? Je to hrozný pocit, ta výška je tak obrovská. Svrbí mě všechny končetiny, cítím, jak je mám zpocené. Pak se probudím. Ruce mám sevřené a úpně mokré...Huaaa.

Norsko a Špicberky

Na přírodovědecké fakultě se téměř každou středu pořádá promítání cestopisů a to sice v učebně G1 v 17.00 hod. (Od vrátnice půjdete pořád rovně až úplně na konec a v poslední budově po levici to je). Minule byl velice zajímavý a poučný Irán, velice se mi to líbilo. Kdo má zájem ať dorazí! Nyní se promítá Norsko a Špicberky.

Tak už je to tady! Nee..

Chodníčky z Dubňan do Mutěnic na Jižní Moravě

Někdy asi před 14 dny jsem slibovala fotky z akce z Jižní Moravy zvané Chodníčky, kdy se chodí mezi vinicemi a pije se burčák. Nuže fotky ke mě doputovaly a tak jsem jich pár vybrala a dávám ke zkouknutí. Na cestu jsem se vydala s Háňou a jejím psem Barykem (kterého po cestě všichni nazývali Dášenkou), jejími kamarády, sestřenicemi apod. Počasí nám vyšlo moc pěkně, nic lepšího jsme si nemohli přát. Naše trasa byla asi 9 km dlouhá a vedla z Dubňan do Mutěnic. Už ve vlaku do Hodonína se nebylo skoro kam vměstnat a tak jsme se celou dobu mačkali na malém prostranství u záchodků.

Výstava hub v Dubňanech. Houbový guláš byla mňamka...

Zástupy lidí byly úctyhodné, možná i díky pěknému počasí.

Burčáček, na tomto stanovišti zaručeně nejlepší. Kupujem petflašku a jdeme dál.

Pohodička mezi sklípky.

Mezi vinicemi..zbytky hroznů byly velmi lahodné :)

Hrálo se, zpívalo, tančilo, jedlo a ...pilo samozřejmě :)

Už se smrákalo a všichni tihle lidi se chtěli narvat do našeho vlaku! Asi do 4 vagónků. Hrůza. Chudáka Baryka málem ušlapali, určitě má z toho doteď trauma.

Nakonec se nám podařilo do vlaku dostat, jinak bychom tam tvrdli další 2 hodiny a domů přijeli někdy po 23. hodině. Já si taky málem jedno trauma odnesla. Někteří chlapíci byli dost na mol a na můj vkus až moc dotěrní a využívali právě probíhající mačkanice. Ale ten vedle mě ne, ten byl známý podobný Jožo Ražovi. Mluvím o jiných expertech...